Málokterý kurz či trénink se dlouhodobě těší takové oblibě jako „Osobnostní typologie“. Čím je to dáno? Naší touhou po sebepoznání?  Chceme vědět, proč a jak se nám někteří lidé svým myšlením a chováním podobají a jiní jsou naopak velmi odlišní? Důvodů je mnoho, ale faktem je, že znalosti a sociální dovednosti, které stavějí na osobnostních typologiích, patří mezi to nejpraktičtější, co může psychologie a sociologie zájemcům nabídnout. Vědět, proč se lidé chovají, jak se chovají a umět toho využít, je důležitým předpokladem získání druhých pro naše záměry. Praktické využití poznatků o osobnostních typech zvyšuje šanci, že se s druhými pochopíme, dohodneme a že nám bude společně dobře v pracovní i ryze osobní sféře. Z čeho plynou odlišnosti lidí, jak na to reagují osobnostní typologie a proč jsou pro ty, kteří je využívají, takovým přínosem? 

Z čeho plynou odlišnosti a podobnosti lidí?

Lidé se liší na základě tří hlavních faktorů:

Genotyp. Předaná genetická informace od našich předků vytváří základ naší osobnosti. Řada charakteristik osobnosti, včetně předpokladů pro komunikaci a kooperaci s druhými lidmi, je předurčena právě genetickou výbavou. Je to zcela zřejmé například v činnostech, které jsou vázány na talent nebo specifické fyzické předpoklady. Geny například jednoznačně rozhodují o tom, jak daleko se můžeme dostat v umělecké oblasti či vrcholovém sportu.  Pokud například nemáme geneticky „přednastavený“ nadprůměrný hudební sluch,  těžko z nás bude houslový virtuos. Naopak ani mimořádné genetické předpoklady pro to být hudebním virtuosem neznamenají, že jím skutečně budeme. Zpravidla se však lidé ke svým geneticky daným „mantinelům“ ani nedostávají a zdaleka nevyužívají geneticky daný prostor pro svůj rozvoj.

Prostředí (environment). Sociokulturní prostředí (rodina, škola, vrstevníci apod.) rozhoduje o tom, zda a jak dokážeme rozvíjet své geneticky dané předpoklady. Povaha studia a práce, kterou vykonáváme, ale stejně tak i lidé (rodiče, sexuální  partneři), se kterými dlouhodobě žijeme, ovlivňují využití našeho potenciálu, našich znalostí a dovedností, ale stejně tak i způsobů a výsledků komunikace a kooperace s druhými lidmi.

Genotypově – environmentální interakce. Třetím faktorem, který nás osobnostně spoluutváří, je interakce mezi naší specifickou genetickou výbavou a specifickým  přírodním, sociálním a kulturním prostředím. Různé genotypy reagují odlišně na shodné prostředí a naopak shodné prostředí není zárukou shodného utváření lidí s odlišnou genetickou výbavou.
 

Komu vděčíme za osobnostní typologie?

Předchůdcem osobnostních typologií je antické rozlišení lidí  do skupin podle jejich temperamentu (Hippokratés – cholerik, sangvinik, melancholik, flegmatik). Dnes však většina euroamerických typologií osobnosti vděčí za svou existenci dvěma velkým postavám moderní vědy: Maxu Weberovi a Carl Gustavu Jungovi.
 

Typologická metoda a Max Weber

Sociolog, historik a ekonom Max Weber vytvořil a ve společenských vědách uplatnil metodu  „ideálních typů“. Ideální typ je nástroj k poznání a „uchopení“ složitých a nekonečně rozmanitých společenských jevů na základě „vypreparování“  jejich specifických klíčových znaků či rysů, které je charakterizují a současně odlišují od jevů s jinak nastavenými rysy. Ideální typ je něco, co ve skutečnosti v čisté podobě neexistuje, ale určité sociální jevy se k němu více či méně přibližují a díky tomu je můžeme rozpoznat, vzájemně srovnávat a zařazovat.

Max Weber nevytvořil osobnostní typologii v dnešním slova smyslu. Metodu „ideálních typů“ však mimo jiné využil k rozlišení odlišných, typických způsobů jednání lidí podle obsažené míry racionality. Popsal čtyři typy lidského jednání:
 

• Účelově racionální - slouží k dosažení stanovených cílů s využitím  prostředků vybraných na základě efektivity. (Např. jednání businessmana.)

• Hodnotově racionální - sleduje uspokojení určité uznávané hodnoty (mravní, estetické apod.) a to prostředky, které s touto hodnotou úzce    souvisejí. Smysl jednání spočívá často v něm samotném. (Např. jednání umělce nebo duchovního)

• Afektivní – je silně emocemi sycené jednání, které je často kontraproduktivní ve vztahu k očekávání. (Např. chování žárlivého muže)

• Tradiční – založené na zvycích a obyčejích. Často není zřejmá souvislost mezi jednáním  a jeho cíli. Prostě se to tak dělá. (Např. jednání masopustních maškar)

Koncept typů osobnosti Carl Gustava Junga

Spoluzakladatel psychoanalýzy C.G. Jung  vytvořil konceptuální rámec pro mnoho existujících „odrůd“ typologie osobností. Na Jungův koncept navázala nejen nejznámější konstrukce Myers-Briggs Type Indicator (MBTI), ale řada dalších, mimo jiné i typologický osobnostní test SMARTER.  Jung popsal tři základní „osy“ či „škály“, které ukazují na odlišné tendence lidí, které se projevují ve specifickém myšlení a chování, v příznačném způsobu rozhodování, komunikace a kooperace s druhými lidmi. Jedná se o psychické orientační funkce:
 

• Extroverze  /  Introverze – přístup osobnosti k sobě a druhým

• Myšlení  / Cítění, pociťování, hodnocení – reflexe podnětů, informací (funkce racionální)

• Smyslové vnímání /  Intuice – percepce, způsob myšlení a interpretace (vnitřní i vnější) reality, cesta k volbě (funkce iracionální).

Introvertní člověk se zabývá svým „vnitřním světem“. Je rezervovaný,  velmi opatrný  v reflexi okolního světa, má tendenci být skeptický, někdy nedůvěřivý. Jeho kvality jsou zpravidla známy jen blízkým lidem, kterých nemá mnoho. Je často přesvědčen o svém názoru, příliš jej nesdílí s druhými a může být názorově tvrdošíjný až umíněný. Ke změnám přistupuje zpravidla velmi obezřetně, ověřuje možné důsledky.

Extrovertní člověk má výrazný zájem o „vnější svět“, je připraven pohotově reagovat na podněty z venku, ale také sám své okolí zásobuje podněty. Významně ovlivňuje dění kolem sebe, je tvůrcem budoucích aktivit a strhává k nim ostatní. Je přátelský, rád a často bez rozmyslu buduje a využívá vztahy. Je rychlý, dynamický, akční, někdy až exhibující. Má rád pestrost a změnu.

Lidé „myšlení“, preferují  logiku založenou na empirii, smyslových vjemech, a „tvrdých“ datech. Požadují korektnost a přesnost a druhým nabízejí seriózní výstupy řešení problémů. Snaží se být nezaujatými, změny akceptují na základě pochopení příčin a možných důsledků. Soustředí se na úkol, výkon a výsledek. Rozhodují se neosobně, často bez ohledu na přání a pocity lidí  kolem sebe.

Lidé „citu“ uvažují v kontextu „druhých“, domýšlejí dopady a důsledky svých rozhodnutí na své sociální okolí. Akceptují skutečnosti, které jsou pro “blízké druhé“ pochopitelné a přijatelné.  Změny přijímají ochotně jen tehdy, pokud změna přináší zlepšení podmínek, pokud například přispěje k lepším vztahům. Jsou ochotní, vstřícní, rádi poradí a pomohou. Otevřené kritice se pokud možno vyhýbají. Vítají uznání a pochvalu.

Lidé „smyslového vnímání“ se vyjadřují  stručně, věcně, konkrétně. Mají rádi fakta a konkrétní údaje (data, čísla, tabulky, grafy), jsou praktičtí, o věcech uvažují realisticky. Jsou orientováni na přítomnost. Stojí „nohama na zemi". Pokud jde o změnu, preferují evoluční změny před revolučními. Jsou zaměřeni na detaily, dávají přednost hmatatelným, konkrétním  věcem před abstrakcí a teoretickým zobecněním. Mají smysl pro čas, dobře stanovují priority a realisticky odhadují náročnost prací.

Lidé s převahou „intuice“ se často vyjadřují v obecných, „vizionářských“ pojmech a obratech. Disponují značnou představivostí, imaginací. Pohybují se myslí v budoucnosti.  Jsou inovativní, rádi hledají neobvyklá řešení. Ostatní inspirují svými náměty a velkými plány. Přednost dávají řešení velkých, komplexních a dlouhodobých problémů před drobnými, lokálními či krátkodobými problémy.  Jsou otevřeni změnám, nevadí jim ani velký “revoluční“ obrat. V případě řešení komplikovaných, nepřehledných a složitých problémů, projevují netrpělivost.
 

Proč bychom měli znát a v praxi využívat osobnostní typologie?

Osobnostní typologie umožňují lépe poznat sebe sama, přispívají k naší sebereflexi. Pomáhají nám také poznat druhé lidi, napovídají, jak se chovat, abychom při komunikaci a kooperaci s nimi byli úspěšnější, vyhnuli se zbytečným problémům a hladce dospěli k oboustranně očekávaným výsledkům. Pro koho je znalost osobnostních typologií a jejich využití v praxi užitečná? Pravděpodobně pro každého, protože všichni potřebujeme efektivně jednat s druhými lidmi. Možnost uspokojování našich potřeb a zájmů je do značné míry závislá na schopnosti komunikovat tak, abychom své zájmy a potřeby dali do souladu s potřebami a zájmy druhých lidí.

Bez schopnosti „nastavit se“ s ohledem na „nastavení“ druhých se nám jen těžko podaří získat přátele nebo si najít sexuálního partnera. Některé naše pozice a role však více než jiné předpokládají schopnost domluvit se a to i s lidmi, které jsme si pro vzájemnou komunikaci a kooperaci nevybrali. Manažeři si jen těžko mohou říci: „s těmihle lidmi v týmu se mi pěkně jedná, s těmi budu spolupracovat a tamti mi nějak nesedí a tak je budu ignorovat“. Takový závěr nemohou udělat, zvláště když ti, kteří jim moc nesedí, jsou docela pilní, spolehliví a výkonní. Manažer musí umět jednat se všemi lidmi, kteří mají pro práci v daném týmu předpoklady, i když osobnostně jsou odlišní a patrně proto jim „nevoní“.

Podobně i specialisté – právníci, lékaři, ekonomové atd. nemohou ignorovat lidi, kteří za nimi přicházejí a nejsou jim na první pohled sympatičtí nebo jim hned nerozumí. A zcela bez možnosti si vybírat lidi, kteří jim „sednou“, jsou obchodníci, pokud nechtějí ztratit značnou část svých aktuálních či potenciálních klientů. Prostě a jednoduše: většina z nás musí jednat s lidmi bez ohledu na to, zda nám jsou blízcí svými hodnotami, názory, postoji, chováním a celým životním stylem.

Trénink Osobnostní typologie v praxi - psychologie a sociologie pro každého a pro každý den

Znalost osobnostních typologií a jejich využívání pomáhá pochopit, jak musíme přistupovat k odlišným lidem, pokud je chceme získat na svou stranu. A je celkem jedno, jsme-li obchodníky, manažery, učiteli nebo kamarády, partnery.  Trénink „Osobnostní typologie v praxi“ není akademickou přednáškou, i když se o vědecké poznatky akademiků zvučných jmen opírá, ale je určen právě vám, protože i vy potřebujete získávat druhé ke spolupráci.

Ve SMARTERu využíváme jednoduchou, pro praktické účely uzpůsobenou typologii, vycházející z Jungova konceptu. Opírá se o náš vlastní „online“ typologický test, který si před vlastním tréninkem uděláte. V průběhu tréninku budeme s výsledky testu pracovat, budeme se učit rozeznávat typy lidí podle jejich charakteristických projevů a prakticky trénovat, jak se k jednotlivým typům chovat a jak na ně reagovat, abychom dosáhli oboustranné spokojenosti a uspěli.

Zaujalo Vás téma osobnostních typů? Chcete udělat Vaše jednání s druhými lidmi pro sebe snazší a pro obě strany úspěšnější? Pokud ano, přihlaste se na trénink, který zvýší vaší sociální inteligenci!

Autor textu: Aleš Kabátek, zakladatel SMARTERu, sociolog zaměřující se na otázky firemní komunikace a týmové kooperace.